Probudila mě rána. Znělo to jako by někdo prudce zavřel dveře.Otevřel jsem oči a rozhlédl jsem se po pokoji.Nevšiml jsem si ničeho zvláštního.Byla ještě tma. Podíval jsem se na mobil. Tři hodiny ráno? Položil jsem mobil zpátky na stůl a zavřel jsem oči.
Ráno mě probudil Flek. Flek je můj zlatý retrívr. Má něco přez 5 let. Šťouchal do mě čumákem, zvedl jsem hlavu a zeptal se ho: " To tě nikdo nepustil na zahradu? Nojo, já už jdu."Vstal jsem z postele a všiml jsem si, že knížka, co mi ležela na stole, se válí na zemi. To byla ta rána co mě v noci probudila? Padající knížka přece nemohla udělat tak velký hluk.Položil jsem ji zpátky na stůl a už jsem se tím víc nezaobíral.
Večer mi nějakou chvíli trvalo než jsem usl. Přemýšlel jsem nad projektem do školy. Zbývaly mi už jen 2 dny na jeho dokončení. Usl jsem asi kolem jedenácti. *Rána* Otevřel jsem oči a rozsvítil lampičku na nočním stolku. Rozhlížel jsem se po místnosti, ale nikoho jsem neviděl. Rychle jsem vstal z postele a běžel jsem ke dveřím. Běžel jsem se podívat jestli rodiče spí. Spali. Vrátil jsem se do pokoje, sedl jsem si na postel a zarazl jsem se. "Co to sakra..." Knížka, kterou jsem ráno našel ležet na zemi byla na uplně stejnem mistě. Vždyť jsem ji přece ráno zvednul... Podíval jsem se na mobil a nevěřil jsem svým očím. Tři hodiny ráno. Přesně jako včera.
Ráno mě napadlo zkontrolovat okno. Bylo zavřené a zvenčí se otevřít nijak nedalo. Věděl jsem. že se do mého pokoje nikdo dostat nemohl, ale neuměl jsem si vysvětlit ty rány. Uplně ve stejný čas.
Pomalu se stmívalo. Dopil jsem kafe a k posteli jsem si postavil baseballku. Chtěl jsem být ve tři ráno vzhůru abych viděl co způsobilo ty rány. Řekl bych i že se mi to zdálo, ale co ta knížka? Někdo nebo něco ji muselo zhodit. A já chci vědět co.