Probudil jsem se s palčivou bolestí hlavy. Chvíli jsem si nemohl vzpomenout co se večer stalo. Když mi to došlo, když jsem si vzpomněl co říkal o rodičích, rozbrečel jsem se.
Vážně je zabil? Zabil i mého psa? Proč to udělal? Musím se odsud dostat...
Rozhlížel jsem se po místnosti. Jediné co v ní bylo byla velká šedá matrace. Zkusil jsem se postavit. Vše kolem se zatočilo a já spadl zpátky na zem. Nevím jak dlouho jsem tam ležel, možná pár hodin, přišlo mi to jako věčnost. Slzy mi stékaly po tváři a já se modlil ať se odtamtud dostanu. Zavřel jsem oči a přál jsem si, ať je to jen sen. Chtěl jsem je otevřít a být v mé posteli, u hlavy by mi ležel Flek a mamka by na mě volala z kuchyně že se mám jít nasnídat.
Otevřel jsem oči, ale doma jsem nebyl. Byl jsem stále v té temné místnosti. Pokusil jsem se znovu vstát. Tentokrát se mi to už povedlo, ale pro jistotu jsem se opíral o zeď. Pomalu jsem došel k velkým kovovým dveřím. Zatlačil jsem do nich a z údivem jsem zjistil, že nejsou zamčené. Místnost, ve které jsem stál teď, byla mnohem větší. Pamatuji si, že na jedné zdi bylo plno fotografií a výstřižků z novin. Prohlížel jsem si je. Uprostřed všech fotek a výstřižků byl jeden zakroužkován červeným fixem. Pamatuju si že na něm stálo : "Rodina ubodána. Podezřelý z vraždy nejmladší syn zmizel a policie po něm stle pátrá"
Počkat.. všechny tihle lidé z výstřižků... ty zabil on? Proč mě nechal na živu? A kde vlastně teď je?
Rychle jsem se otočil a rozhlédl jsem se po místnosti. Místnost byla bez oken. Rychle jsem došel ke dveřím, ale tyhle už byly zamčené. Uslyšel jsem kroky. Ustoupil jsem od nich a dveře se otevřely.
"Aaa, ty jsi už vzhůru. Posaď se," ukázal na černou koženou pohovku. Udělal jsem co mi řekl.
"Jak že se jmenuješ chlapče?" zeptal se mě Jeff.
"Tommy," odpověděl jsem mu.
"Těší mě, Tommy. Jsem rád, že jsi tady.CHachachá"
"Proč?" vykřikl jsem.
"Co proč?" zeptal se nechápavě. Pořád se šíleně usmíval. I kdyby nechtěl, usmívat by se musel. Tvář měl rozřízlou. Bude se usmívat dosmrti.
"Proč jsi mě taky nezabil? Proč jsi mě odvedl sem? Co jsi zač?" znovu jsem se rozbrečel.
"Není důležité kdo jsem. Jak jsem řekl, jmenuju se Jeff. Proč jsem tě sem odvedl? Líbíš se mi! Jsi jako já. Vidím to ve tvých očích. Viděl jsem tu bolest. Ten strach. Ale ne strach ze mě. Ani by ti nevadilo kdybys umřel, nepletu se, že?Cha chacháácha"
"Radši mě zabij." Řekl jsem tiše
2024 ©