Muž v černém kabátě

Sedím ve škole a strašně se nudím. Máme dějepis. Proč se vlastně na středních školách ještě vyučuje? Jako by to nestačilo na základce... Strčil jsem si sluchátka do uší a utekl do jiného světa. Úplně jsem přestal vnímat okolí. Hudba mě vždy dokáže odprostit od všech problému. 

Dívám se z okna. Před školou stojí vysoký muž. Dívá se na mě. Stojí nehnutě, v černém kabátě, sleduje mě a já jeho. V tom mi někdo poklepe na rameno. Trhnu sebou a otočím se. "Vytáhni si ty sluchátka z uší," řekla učitelka a pokračovala ve výkladu. Podíval jsem se ven z okna ale muž už byl pryč.

Po cestě domů jsem se zastavil v parku, sedl jsem si na lavičku a zapálil cigaretu. Uviděl jsem ho znova. Stál u stromu, asi 100 metrů odemě a sledoval mě. Kdo je ten chlap?  Rozhodl jsem se, že pujdu za ním.Vstal jsem, udělal jsem asi 4 kroky a někdo do mě vrazil. Nějaká holka. Omluvila se mi, řekl jsem, že to je v pohodě a podíval jsem se směrem ke stromu. Nikde jsem toho muže neviděl. Zmizel

Pocit, že ho odněkud znám, mi nedá spát. Mám pocit, že jsem ho už někde viděl, ale nemůžu si ho nikam zařadit. Možná jsem ho už někde zahlédl nebo ho znám z dětství. Nevím. Třeba si časem vzpomenu. Ale taky by mě zajímalo, co po mě chce. Proč mě sleduje. 

Probudilo mě ťukání na okno. Otevřel jsem ho a do pokoje mi vlítnul kamínek. Vyklonil jsem se z okna abych se podíval kdo ho hodil. Rozhlédl jsem se po zahradě a uviděl jsem ho. Stál tam a ukázal rukou, že mám jít za ním. Nevěděl jsem jestli jít nebo ne. Měl jsem strach, ale asi mi nezbývalo nic jiného než jít za ním, když jsem se chtěl dozvědět kdo to je. Rychle jsem si oblíkl kalhoty a mikinu a rozběhl jsem se ke vchodovým dveřím. Vzal jsem za kliku, ale na pár vteřin jsem zaváhal. Proč vlastně tolik toužím ho poznat. Zjistit kdo to je. Proč mě k němu něco tolik táhne. Otevřel jsem dveře a vyšel na zahradu. Stál u branky a kývl hlavou, že ho mám následovat. Šel jsem těsně za ním. 

"Kdo jsi?" zeptal jsem se. Neodpověděl mi. Šel rychle, sotva jsem mu stačil. "Kam mě vedeš?" zeptal jsem se znovu. Pořád nic neříkal. Zastavil se v parku, přesně na místě kde jsem ho podruhé uviděl. Jeho kamenná tvář a nepřítomný pohled mě děsil. Otočil se čelem ke stromu a ukázal na něj. Šel jsem k němu blíže a prohlédl jsem si místo na které ukazoval. Byla to krev? Vypadalo to tak. Naklonl se ke mě, byl o dost vyšší než já, a ukázal mi krvavou ránu na jeho hlavě. Vytřeštil jsem oči. "Co, co se ti stalo?" řekl jsem potichu. Zadíval se mi do očí a dal se znovu do chůze.

Řekl bych , že jsme šli asi deset minut, za tu dobu ani jednou nepromluvil. V hlavě jsem měl spoustu myšlenek. Napadlo mě, že mu asi někdo ublížil, asi ho někdo praštil a bouchl se hlavou do stromu. Kam mě to zase vede?  Zastavil se u nějakého domu. Otevřel vchodové dveře. Ukázal na rozbitou židly v pokoji a vyhrnul si rukáv kabátu. Měl ruku celou oteklou. "Kdo ti to udělal?" řekl jsem zděšeně. Mlčel. Šel do kuchyně a ukázal na zakrvácenou podlahu. Rozepnul si kabát. Triko měl od krve. Vytřeštil jsem oči. Zapl si ho a ze dřezu vytáhl nůž. Otevřel pusu. On neměl jazyk!! Někdo mu ho vyříznul. Bože, musím zavolat policii! Běželo mi v hlavě. Hledal jsem mobil po kapsách ale došlo mi, že jsem ho nechal doma. Běžel jsem ke vchodovým dveřím, chtěl jsem zavolat pomoc. Chytil mě za rameno a ukázal na schody vedoucí do prvního patra. Byla na nich krev. Vypadalo to, jako by po nich někdo někoho táhnul. Šel jsem pomalu nahoru. Muž se zastavil a zíral na jedny dveře. Opatrně jsem je otevřel. Proč jsem sem sakra vůbec chodil!  Měl jsem hrozný strach. Otevřel jsem je a to, co jsem uviděl, tomu jsem nemohl uvěřit. Ten muž který stál ještě před pír vteřinama zamnou, ležel uprostřed pokoje v kaluži krve. Klekl jsem si k němu. Byl mrtvý. Nechápal jsem co se to děje. Rychle jsem vyběhl z domu a běžel jsem tak rychle, jak jsem jen mohl. Co se to sakra děje?! Kdo byl ten muž a jak je možné že mě v jednu chvíli držel za rameno a najednou byl mrtvý!  Doběhl jsem domů, zabouchl za sebou dveře v mém pokoji a sesunul jsem se k zemi.

Ráno jsem se probudil na podlaze. Asi jsem omdlel. Byl to jen sen? Co se včera vlastně stalo? Rozhodl jsem se vrátit se do toho domu. Popadl jsem mobil a šel jsem. Šel jsem stejnou cestou jako včera v noci. Přišel jsem do parku. Prohlídl jsem si znovu ten strom. Za denního světla jsem na něj viděl mnohem lépe než včera večer. Nikde jsem na něm nenašel ani kapku krve. Že by to byl jiný strom? Ne to je pitomost. Byl to tenhle. Zapálil jsem si cigaretu a šel k tomu domu. Počkat, vždyť na téhle ulici bydlela teta Sára. Zarazil jsem se. Večer jsem ten dům ve tmě nepoznal. To byl její dům ve kterém jsem v noci byl. Zaklepal jsem na dveře a když se nikdo neozýval vešel jsem dovnitř. Bylo odemčeno. Rozbitá židle zmizela. Šel jsem do kuchyně, ale na zemi žádná krev nebyla. Ani nůž jsem nenašel. Šel jsem ke schodům. Nikde žádné stopy krve. Srdce mi bušilo jako by mi chtělo vyskočit z těla. Pomalu jsem otevřel dveře. Bál jsem se toho co uvidím. Vešel jsem dovnitř. Nic. Místnost byla prázdná. Kam ten muž zmizel? Co se vlastně včera v noci stalo? Přece to nemohl být jen se! 

Vrátil jsem se domů. Máma byla v kuchyni. "Hele mami, můžu se tě na něco zeptat?" řekl jsem. 

"Klidně se zeptej," usmívala se na mě. 

"Víš, v tom domě kdy bydlela teta Sára, bydlí tam teď někdo?" zeptal jsem se ostýchavě. 

"Ne, myslím že nebydlí. Po zmizení tvého strýce Johnyho se teta odstěhovala a od té doby dům zůstal prázdný. Proč se ptáš?"

"Jen mě to tak napadlo," otočil jsem se a chystal jsem se jít do pokoje, když mi v tu chvíli proběhla hlavou myšlenka: Po zmizení mého strýce Johnyho?  Otočil jsem se: "A kam že vlastně zmizel?" 

"Prý utekl s jeho milenkou. Sára říkala, že našla dopis na rozloučenou. Stalo se to, když jsi byl ještě malý, nemůžeš si ho pamatovat. Myslím že ti byly dva, " řekla a pokračovala v krájení zeleniny.

"A jak vypadal?" zeptal jsem se zděšeně.

"Na krbu je naše rodinná fotka. Stojí uplně vzadu vedle tety" usmála se na mě.

Vyběhl jsem z kuchyně. To co jsem uviděl mi vehnalo slzy do očí. Vzal jsem fotografii do ruky a spadl jsem na kolena. Vysoký muž v černém kabátě stojící vedle mé tety jako by z oka vypadl muži se kterým jsem se včera setkal. Věděl jsem, že jsem ho už někde viděl. Byl to jen sen? Jen má představa? Nejspíš ano, když utekl se svou milenkou...

Vrátil jsem se do svého pokoje a sundal jsem si mikinu. Chtěl jsem ji hodit na postel, ale spadla na zem. Zvednul jsem ji a všiml jsem si něčeho hodně divného. Na pravém rameni, tam kde mi ten muž položil ruku, byl krvavý otisk ruky.